Potřebujeme filosofii přežití?

Zboží skladem|Knihy » Autoři » Š » Šmajs Josef|Knihy » Kategorie » Člověk a příroda|Knihy » Kategorie » Ekologie|Knihy » Kategorie » Společnost|Knihy » Kategorie » Transformace společnosti|Knihy » Nakladatelství » Doplněk

Cena:140,-
dostupnost: skladem
150 stran, vazba brožovaná,
formát: 200x130 mm, vydáno 2011
hodnocení:0, (1 min / 5 max), hlasů:0

Úvahy o přírodě, kultuře, ekonomice, práci, poznání a popularizaci vědy

V rozšířeném a přepracovaném textu předkládá autor evolučně ontologickou charakteristiku mnoha aspektů současného světa. Ústředním tématem knihy zůstává existenciální konflikt kultury s přírodou, ale jeho analýza je prohloubena o reflexi skrytého duchovního základu kultury a konkretizována úvahami o vztahu ekonomiky a přírody, o historickém obsahu lidské práce.

Autor čtenáři nabízí nový pohled na problém transformace dnešní protipřírodní kultury na kulturu slučitelnou s člověkem i se Zemí, kulturu dlouhodobě možnou, ukazuje na potřebu filosofie přežití, na nutnost přestavby obsahu vzdělání i nového způsobu popularizace vědy a filosofie.

Z úvodu

Jsme produkty velkolepé přirozené evoluce, ale pyšníme se pouze tvořivostí kulturní. Myslíme si - a vyučuje se tomu ve školách -, že bezduchou přírodu lidskou kulturou dotváříme, že ji humanizujeme. Pravda je ale jiná. Příroda je svébytná, soběstačná a dokonalá, dotvářet ani humanizovat ji nemůžeme. Všem živým bytostem (i kultuře) je nadřazená, neboť je předcházela a představuje jejich jediný možný přirozený domov.

My lidé stavíme vlastní vesnice a města, továrny, dálnice a letiště, budujeme informační sítě, rozšiřujeme pole i obzor své svobody. Úporně trváme na ekonomickém růstu, vysoké spotřebě a stále rychlejší výměně informací. Nedbáme na to, že tím ničíme nejen svůj vlastní organismus, ale i svůj kosmický domov, planetu Zemi, její biologicky aktivní půdu, její jedinečné ekosystémy a biologické druhy. Přirozeně uspořádaný povrch Země překrýváme městy, stožáry, dráty, betonem a asfaltem. Její malebnou tvář měníme na zhanobenou kulturní krajinu. Pustošíme systém, který nás vytvořil a který může naši existenci chránit, jen pokud neztratí svou evolučně dosaženou jednotu. Ale tento systém - jedinečnou katedrálu přírody - ani náporem nynější protipřírodní kultury zničit nemůžeme. Při jeho destrukci, pokud včas neustoupíme, nás postihne předčasná druhová smrt.

Již nyní však kulturou zamořená příroda člověka ohrožuje. K tomu, abychom v ekologicky ohrožené kultuře přežili, potřebujeme nový duchovní základ kultury, nové paradigma přístupu ke skutečnosti. Nepotřebujeme poznání, které se bude ptát, zda jsou na mořském dně a pod polárním ledem ještě nějaké další suroviny a energetické zdroje; naléhavě potřebujeme poznání, které se vážně a odpovědně zeptá: Co bude za sto let s nynější kořistnickou kulturou, co bude s člověkem jako s přírodním biologickým druhem? (...)

Planetu Zemi jsme kulturou obsadili a dobyli. Nemáme, pokud nevěříme báchorkám o osidlování vesmíru, kam expandovat. Nechceme-li vyhynout z vlastní viny, musíme Zemi, náš kosmický domov, uchovat obyvatelnou. Ale naše Země už pro šíření nynější spotřební kultury do dalších regionů nestačí. Je přetížená a poškozená, její území je konečné a její tzv. zdroje vyčerpatelné a nenahraditelné. Kultura, kterou vytváříme, je kořistnická a protipřírodní, není sourodá ani s biosférou, ani s člověkem. Proto i nová základní otázka orientující dnešní filosofické, vědecké i obyčejné poznání, musí být v souladu se skutečností formulována jinak: Jak vytvářet kulturu slučitelnou s člověkem i se Zemí, jak budovat kulturu dlouhodobě možnou, kulturu skutečně biofilní? Filosofie, kterou kdysi její tvůrci definovali jako lásku k moudrosti, by se dnes, chce-li dostát svému jménu a pomoci ekologicky ohrožené kultuře, měla nazvat láskou člověka k Zemi.