Když tělo bojuje s duší

Zboží skladem|Nově přidané zboží||Knihy » Autoři » D » Dahlke Rüdiger|Knihy » Kategorie » Zdraví|Knihy » Nakladatelství » CPress

Cena:380,-
dostupnost: skladem
224 stran, vazba brožovaná,
formát: 225x167 mm, vydáno 2016
hodnocení:5.00, (1 min / 5 max), hlasů:1

Duševní vzorce na pozadí infekcí, alergií, hyperaktivity a problémů s očkováním

Jak můžeme léčit alergie a infekce zlepšením stavu naší duše. Lékař a psychoterapeut Ruediger Dahlke rozebírá aktuální zdravotní problémy současnosti. Tělesné onemocnění je vlastně projevem vnitřního napětí, hněvu a potlačované agrese. Pokud se nevyrovnáme s principem agrese, obrátí se nakonec proti nám, takže ve výsledku můžeme bojovat proti sobě samým. Autor čtenáře přiměje k zamyšlení, aby namísto svého vnitřního boje těla a duše našel odvahu ke změně. Tato kniha je aktualizovaným vydáním knihy Agrese jako šance.

Význam a výklad infekcí

Ve smyslu knihy Nemoc jako řeč duše představuje infekce symbol – na úroveň těla pokleslého – válečného stavu, konfliktu mezi vnitřními a vnějšími nároky. Jakmile vzniklému boji nebo konfliktu nedáme žádný prostor ve vědomí, musí si hledat místo jinde. Tělo se nabídne jako jeviště, na němž se mohou vědomě vyjádřit potlačená témata. Z toho vyplývá následující rovnice: Čím méně rozporů je vedeno na vědomé úrovni, tím více válečných situací tělo musí demonstrovat. Člověk otevřený konfliktům, který si je vědom nutnosti stálého vypořádávání se sebou samým i se svým okolím, bude trpět záněty méně než ten, kdo všechny konflikty neustále odklízí z cesty a ty nevyhnutelné nadto ještě potlačuje. Člověk potlačující rozepře bude mít tendenci prožívat negované boje na jevišti těla. Kdo nechá sám sebe podněcovat životem, dokáže se chopit výzev a vede životní boj dobrovolně a vědomě, bude zároveň posilovat svůj obranný systém a dokáže si úspěšně ubránit svoje tělesné hranice vůči vnějším nepřátelům. Kdo naproti tomu sám sebe před nastalými boji ukrývá, musí počítat s oslabením svého obranného systému a se skutečností, že svoje hranice otevře – v závislosti na potlačeném tématu – určitým škodlivým infekcím, takže se potlačené konflikty začnou zástupně odehrávat na tělesné rovině. Kdo se tedy nechává životem podněcovat, je proti škůdcům mnohem lépe chráněn.

Silná obrana vůči požadavkům života vede k oslabení imunitního systému, zatímco odvážný život přispívá k jeho posílení. Kdo jde vstříc životu s jeho konflikty a ohroženími a čelí jim s rozhodností, ten je před infekcemi relativně chráněn; bojuje vědomě a nemá zapotřebí nechávat rozpory poklesnout na úroveň těla. Uvedené situaci odpovídají například zkušenosti někdejších lékařů, kteří se odvážně vydávali léčit choleru do ohrožených městských čtvrtí či venkovských lokalit, aniž by sami onemocněli. O Nostradamovi je známo, že choleru pronásledoval po celé zemi, aniž by jí někdy sám onemocněl. Jeho žena a děti naproti tomu padly choleře rychle za oběť. Pokud se vcítíme do situace zbytku Nostradamovy rodiny, je to pochopitelné. Rodina lékaře doprovázela jistě spíš s nechutí a sužovaná strachem v zamořených oblastech, z nichž ostatní v panice prchali.

Jiný příklad: Když Robert Koch objevil v Berlíně bakterie cholery coby vůbec první původce infekční choroby, z Mnichova začal jeho objevu oponovat Max von Pettenkofer: Prostředí bylo podle něho pro rozvoj chorob důležitější než samotné bakterie. Učená hádka eskalovala natolik, že Koch poslal do Mnichova dvě zkumavky s bakteriemi cholery a Pettenkofer je – na podporu svojí myšlenky – demonstrativně vypil před auditoriem, aniž by onemocněl. Jeho vrchní lékař, který se nejspíše ze solidarity přinutil vypít druhou ze zkumavek, ovšem dostal choleru. Zjevně postrádal skálopevné přesvědčení svého šéfa a také jeho duševní sílu.

Uvedená „anekdota“ ilustruje dvě věci: Za prvé, že na vzniku infekce má rozhodující vliv spoluúčast duše, a za druhé, že její situaci a vliv lze snadno podcenit. Kromě toho je důležité, zda má dotyčný k tématu, jež infekce demonstruje, nějaký vztah.

Pro předcházení infekcím je nutný náš odvážný postoj vůči všem konfliktům a vědomé přijetí a strpění všech bojů, abychom tělo již předem zbavili zátěže a nenechali záležitosti eskalovat teprve na jeho rovině. Taková forma prevence daleko předchází každou včasnou diagnostiku chorob.

Infekce mají šanci teprve ve chvíli, kdy je obranná síla organismu oslabena. Vojáci při útocích jsou na tom podobně. Pokud je každý občan země připraven k její bezpodmínečné obraně, stává se taková země neporazitelnou – nezávisle na síle aktuálního nepřítele. Přesvědčivý důkaz uvedeného tvrzení poskytují partyzánské armády. Vietnamští pěstitelé rýže dokázali ze své země vyhnat vojáky americké armády, tehdejší nejsilnější armády světa. Afghánští mudžahedíni zase vykázali ze své vlasti kdysi vůbec nejpočetnější armádu Rusů. Niterné vědomí a připravenost k boji, jak se projevují u jednoho každého občana, jsou tedy o mnoho důležitější a účinnější než silná opevnění hranic. Podobná opevnění často vznikají z donucení, případně mohou být snadno zničena.

Skutečnost, že infekce znamenají pro tělo válečný stav, neozřejmuje pouze anatomicko-fyziologické pozorování, nýbrž také hovorová mluva. Výraz „zápal“ ukazuje již sám o sobě, že ve hře se ocitá oheň. Anglický výraz inflammation v doslovném překladu znamená „vznícení“. Hovoříme tedy o tom, že jedna jiskra zažehne sud s prachem, způsobí explozi a může rozpoutat i válku. Vojenské výrazy pak byly převzaty i k označení jiných rovin, na nichž Mars zuří. Medikové pak hovoří v rámci anatomicko-fyziologické rovině rovněž o zásazích, přepadech, ostrých bitvách či zápalech. Novináři převzali stejné výrazy k popisu sportovních utkání, když například nazývají ostrou střelu s oblibou také bombou či raketou a jejího střelce pak častují veskrze uznalým výrazem bomber či kanonýr. Když tedy útočník svého soupeře sám odstřelí, přinese mu to slávu a peníze, jakkoli se může spíše jednat o popravu slabšího soupeře. Stejně jako stíhací piloti pronásledovali letouny protivníků a bombardující rivalové obraceli v prach a popel celá města, stejně jako ponorky potápěly nákladní lodi a ty se zase pokoušely zneškodnit je podvodními bombami, vystřelují infekce cíleně svoje bakterie, zatímco ty vytvářejí v těle předmostí a stále se pokoušejí ze svých pozic proniknout dále do těla. Na tělesné úrovni probíhají tyto boje bez jakéhokoli ohledu na ztráty. Už japonští sebevražední útočníci, kamikaze, představovali pouhé napodobení bojové taktiky v nitru těla.

Na tělesné úrovni se vede válka již od počátku velmi ofenzivním a brutálním způsobem, ať už máme na mysli makrofágy, které polykají a tráví celé své nepřátele, nebo lysozomy, které rozpouštějí tělesnou stěnu svého protivníka. To, co zbrojařští technici moderní doby právě vynalézají, je již dávno přítomno a účinkuje v našem organismu někdy i celé miliony let.
Obsah

Poděkování
Předmluva k novému vydání
Úvod

ČÁST 1
Porozumět prapůvodnímu principu agrese
Vědecké a společenské hledisko
Člověk jako zázračný produkt učení a funkce jeho prostředí
Jak se rodí agrese?
Praprincipy – stavební kameny vyššího řádu
Agrese a projekce

ČÁST 2
Agrese – chorobopisy a související životní úkoly
Dětské nemoci
Infekce
Alergie
Autoagresivní onemocnění
Chrup a jeho chorobopisy
Hyperaktivita u dětí
Život – každodenní boj i svatá válka

Dodatek
Poznámky
Autorova tvorba