Malá encyklopedie bohů a mýtů Jižní Ameriky

Knihy » Autoři » Z  » Zelený Mnislav|Knihy » Kategorie » Encyklopedie|Knihy » Kategorie » Indiáni|Knihy » Kategorie » Mýty a pověsti|Knihy » Nakladatelství » Libri

Cena:320,-
dostupnost: 1-6 dnů
300 stran, vazba vázaná,
formát: 200x140 mm, vydáno 2009
hodnocení:3.33, (1 min / 5 max), hlasů:6

Jižní Amerika je geografický, nikoli kulturní pojem, a proto autor, český etnolog Mnislav Zelený - Atapana, texty člení podle areálů na Andy, Velkou Amazonii, Gran Chaco, Ohňovou zemi a pro každý areál vybral vzorky mýtů, bohů, božstev, duchů, rituálů a ceremonií. Každý z areálů je jiný, ale odlišují se nikoliv chudobou či bohatstvím. Pestrá a početná mytologie všech etnik zachycuje minulost kmenů i veškeré hodnoty a normy lidského života od chování ke složitým fenoménům jako příroda či celý vesmír až po způsob života včetně stravování.

Z úvodu

Tato encyklopedie vás zavede nejen do geograficky vzdáleného a pro nás exotického světa Jižní Ameriky, ale i do tajemného světa tamější mytologie. My všichni v Evropě máme jisté povědomí o mytologii řecké a římské, ale o mytologii vzdálenějších národů a etnik máme velice vágní znalosti. Na vině je jistě i náš eurocentrismus a naše vrozená nadřazenost a zpupnost nad ostatními obyvateli Země. Indiánský svět je na rozdíl od našeho uspěchaného přetechnizovaného světa, kdy se každý žene a dere za úspěchy a vítězstvími, na které se za chvíli zapomene a jež zmizí pod prachem dalšího lopotění se za pohodlnějším a bohatším životem své osoby či svých dětí, nebo se alespoň snaží v obrovské konkurenci okolí co nejlépe přežít, i když mnohdy za cenu lží, násilí, podrazů, klamů a podvodů, svět zcela jiný. Málokdo z nás dává těmto mytologickým informacím nějaký význam, všeobecně se má za to, že se jedná o dávno překonané znalosti, pověsti, pohádky, které nám nemají co říct, natož jedná-li se třeba o mytologii pro nás divošských indiánů amazonských pralesů či dávno vyhynulých civilizací jihoamerických And. Cítíme se nad ně povzneseni, i když nemáme být mnohdy na co hrdi, a velice často v složitých mytických příhodách, historkách, legendách či praktikách jejich vykladačů, tedy šamanů, kněží a stařešinů, pozornější čtenář nalezne neobyčejné moudrosti. Bohužel k tomu, aby bedlivý čtenář více pochopil zakódované informace dávných mýtů národů Jižní Ameriky, potřebuje něco, čeho se nám nedostává. Nejde o peníze, ale o čas. O čas věnovat se chvíli čtení památek moudrostí těchto etnik, neboť v jejich mýtech a rituálech, které s tím souvisejí, je uložena jejich kultura jako v trezoru. Jde jen o to najít tu chvilku času a ten správný klíč a zjistíme, že nejsme jediní schopní, chytří a rozumní na této planetě a že jimi také zcela jistě byli i dávní obyvatelé And, Amazonie, Gran Chaka či Ohňové země, kteří se snažili tisíce let pochopit smysl života, jeho krásu a jeho cíl. I oni si dávali stejně hlubokomyslné a filosofické otázky jako my: Kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme?

Milionům z nás je to, jak se zdá z všedního hemžení a pinožení, úplně jedno, ale jistě se mezi námi najdou tací, kteří se nad tím zamýšlejí jim také věnuji tuto encyklopedii. Chtěl bych jim vzkázat, že jihoameričtí indiáni vytvořili velké kultury a civilizace, pouze jejich hodnoty byly jiné než ty naše. Jejich úhlem pohledu na svět byl duchovní rozměr, a to v každé i sebemenší každodenní činnosti. Vše bylo posvátné, vždyť existence našeho života je vlastně posvátný zázrak, který si vždy uvědomíme, až když jej ztrácíme. Právě proto pochopili, že posvátné pro ně nebyly jen náboženské obřady, ale i příprava jídla, pěstování kukuřice, stavba domu, výchova dětí, rozmnožování, láska i boj, narození i smrt, vše, co je součástí lidské existence. Materiálno pro ně bylo a je opravdu až na posledním místě. Jistě, měli například i zlaté předměty, které vyráběli, shromažďovali a používali, ale pravým důvodem nebylo akumulování světského bohatství, ale oslava vesmíru a božstev, snaha o získání jejich náklonnosti, aby celý kosmos fungoval k jejich vzájemné spokojenosti, a proto to nebyl předmět k vzývání pozemského bohatství. Tímto bezduchým bohatstvím se tyto vzácné archeologické artefakty staly teprve až nyní pro nás, pro naši hamižnost a chamtivost, která vše počítá a oceňuje finančními částkami. Jihoameričtí indiáni své bohatství viděli v harmonii života s přírodou, do které logicky a pro nás překvapivě počítali i celý vesmír. Své bohatství viděli v toleranci a svobodě každého jednotlivce.

Mytologie jihoamerických indiánů nám otevírá závratně jiný svět, i když v zásadě jde o stejný princip existence všude na Zemi. V Jižní Americe začaly někdy před 10 000–14 000 lety, po příchodu prvních obyvatel ze severu, vznikat základy budoucích civilizací sběračskými, loveckými a rybářskými způsoby obživy. Tyto způsoby obživy vytrvaly prakticky až do dnešních dnů v oblasti amazonských deštných lesů, ale přestože se jedná o nejjednodušší úroveň lidské kultury, i zde nacházíme neuvěřitelně bohatou mytologii a znalosti. Tato mytologie přírodních národů vypovídá o jejich rozumu či spíš o jejich moudrosti a znalostech přírody, země i celého všehomíru. Udivují nás třeba jejich jednoduché, ale zato perfektní systémy kalendářů vytvořené pomocí sledování pohybu slunečních paprsků v obyčejné chýši postavené z kmenů, tyčí a palmových došků. Zdejší indiáni si pozorováním planet a hvězd umožňují organizovat svůj život a existenci, přežití v těžkých životních podmínkách, za což by od nás měli získat alespoň náš obdiv. Tato cesta jim dovolila rozpoznat a pochopit přírodní i astronomické zákonitosti, které mnohdy i nám zůstávají dodnes skryty.

Vyšší kultury z oblasti And jsou nám vzhledem ke svým architektonickým památkám o něco bližší, zejména kultura Inků, ale i Čimuánců a Močiků. Náš spíše turistický obdiv k těmto památkám je však právě to povrchní poznávání dávných kultur, které nám "umožňuje" náš nedostatek času. Samozřejmě i tito indiáni, tvůrci vysokých kultur Jižní Ameriky s obrovskými pyramidami, paláci, městy s mnoha sty tisíci obyvateli, megalitickými stavbami nám dosud neznámých významů, tisícikilometrovými silnicemi, akvadukty, astronomickými observatořemi, nadživotními sochami, měli stejné životní principy jako amazonští indiáni žijící v chýších. Vedle těchto poněkud známějších kultur zde existovaly desítky dalších, neméně zajímavých a neméně tvořivých kultur, které nás svými činy a památkami své existence jistě překvapí.

Velkou neznámou jsou pro nás třeba Muiskové, kteří jsou neprávem opomíjeni a správně by měli rozšířit známou triádu nejznámějších indiánských kultur: Mayové, Aztékové a Inkové. Jejich cesta nevedla ke stavbám paláců a pyramid, soustředili se na větší harmonii svých sídel s přírodou tak, aby posvátnou Matku přírodu co nejméně rušili a uráželi. Proto vznikla města tak spojená s okolím, že jim říkáme Ztracená města (případ Taironů a jejich sídel v Sierra Nevadě v severní Kolumbii), která jsme objevili teprve nedávno. Jiné skupiny Muisků, které obývaly dnešní kolumbijské Andy, dávaly přednost dokonalému zpracování kovů spíše než architektuře. A tak smekáme klobouk před jejich výrobními technologiemi, které Muiskové objevili mnohem dříve než v Evropě.