Bůh stvořil svět v šesti dnech. Sedmého dne odpočíval. A osmého dne začal chodit na psychoterapii...

Jakob Jakobi je psychoterapeut, ale s vlastním životem si neví příliš rady. V práci se mu nedaří, manželka ho opustila… a navrch mu její nový přítel, bývalý boxer, rozbil nos. Na pohotovosti se Jakob setkává s Abelem Baumannem, cirkusovým klaunem, jemuž štěstí taky dvakrát nepřeje. Zdá se, že Abel trpí podivnou poruchou osobnosti - sám sebe totiž považuje za Boha. A hledá terapeuta.

Jakoba jeho nový, sympatický pacient, který se může pochlubit celou řadou nejrůznějších talentů, okouzluje a fascinuje. Brzy si však už vůbec není jistý, s kým má vlastně tu čest - a kdo z nich dvou ve skutečnosti pomáhá komu.

Umělecké dílo plné báječných metafor a zároveň nesmírně zábavné podobenství, které nám veskrze lidským způsobem ukazuje, proč někdy pochybujeme o Bohu - a proč on si z nás zoufá.

"Před vámi sedí Bůh osobně," prohlásí můj protějšek a otře si z tváře slzy smíchu.

Mlčíme.

"Zvláštní," řeknu po chvíli a předstírám, že to na mě neudělalo vůbec žádný dojem. "Vždycky jsem si vás představoval jinak."

Baumann zvedne ukazováček a s hranou přísností prohlásí: "To je zakázáno. Nezobrazíš si Boha, vzpomínáte? To platí i pro představy."

"No, přinejmenším se zdá, že Bůh má smysl pro humor," poznamenám.

Baumann přikývne. "Bohu nezbývá nic jiného, než brát věci s humorem." Jeho úsměv se přetaví v náznak melancholie. Zamyšleně sklopí pohled. "Je to pravda, doktore Jakobi. Vážně jsem to já."

Předkloní se a zahledí se mi zpříma do očí.

"Jsem Bůh. A jsem, řečeno mezi námi, dost v háji. Takže by bylo fajn, kdybyste mi mohl pomoct, doktore."