Kniha Mirdad

Zboží skladem|Knihy » Autoři » N » Naimy Mikhail|Knihy » Kategorie » Beletrie|Knihy » Kategorie » Duchovní cesta|Knihy » Nakladatelství » Eugenika

Cena:270,-
dostupnost: skladem
232 stran, vazba brožovaná,
formát: 200x130 mm, vydáno 2008
hodnocení:3.53, (1 min / 5 max), hlasů:19

Kniha Mirdad je příběh, který se stal legendou a v němž se snoubí poezie s mystikou a filotofií. Příběh začíná biblickou postavou Noema, který těsně před smrtí žádá svého syna, aby postavil klášter, jenž by vypadal jako přesná kopie jeho Archy. Toto posvátné místo má uchovávat vzpomínku na potopu a vše, co s ní souviselo. Klášter má neustále obývat devět mnichů a jedním z nich se stává záhadný Mirdad - velký duchovní učitel...

Tuto knihu vyhlašoval za svoji nejoblíbenejší Osho. Její autor, libanonský básník a spisovatel Mikhail Naimy (1889-1988), byl současníkem a blízkým přítelem Chalíla Džibrána.

Ukázka z knihy - Kapitola třináct - O modlitbě

Mirdad: Pokud se obracíte ke komukoliv jinému než k sobě samým, modlíte se nadarmo. Ve vás je síla přivolat i odvrátit. Ve vás je přítomno všechno, po čem toužíte, i to, čeho se chcete zbavit. Abyste mohli něco přijmout, musíte to umět darovat.

Kde je hlad, tam je i jídlo. Kde je jídlo, tam musí být i hlad. Pokud vás sužuje bolest nebo se cítíte hladoví, jste zároveň schopni přijmout požehnání a být naplněni.

Potřeba je současně i svým naplněním.

Což není klíč naplněním zámku? Což není zámek naplněním pro klíč? A nejsou snad oba naplněním pro dveře? Nespěchejte s přivoláváním kováře, kdykoliv ztratíte svůj klíč. Kovář již provedl svou práci a udělal ji dobře. Nežádejte ho tedy stále znovu o totéž. Dělejte svou práci a nechte kováře na pokoji. Když byl hotov s vámi, nalezl si novou práci. Odstraňte ze své paměti odpadky a jistě si vzpomenete, kde jste svůj klíč nechali.

Nevýslovný Bůh vás vyslovil. Vyslovil ve vás i sám sebe. A tak i vy sami jste nevyslovitelní.

Bůh vám neposkytl pouze část sebe, nedá se rozdělit. Obdařil vás celým svým nedělitelným, nevyslovitelným bytím. Jaké větší dědictví byste mohli chtít? Kdo nebo co jiného by vás mohlo ponížit kromě vaší vlastní zaslepenosti a bázlivosti?

Někteří lidé však raději, než by byli vděčni za své dědictví a hledali svou cestu k Němu, si z Boha dělají skládku, kam odhazují veškeré své nářky, své stýskání nad bolestmi zubů či břicha. Ukládají na to místo své hádky a pomsty stejně jako své probdělé noci.

Jiní považují Boha za svou výhradní pokladnu, ve které naleznou všechno, co si přejí, včetně veškerých bezcenných tretek, které na světě existují.

Jiní si myslí, že Bůh je jejich účetní. Musí jim vést účty o tom, komu co dluží a kdo dluží jim. Jeho úkolem je vybírat od dlužníků jejich dluhy a vždy jim obstarávat dostatečné množství prostředků, ať už zatouží po čemkoliv.

Lidé Bohu naložili celou škálu všemožných úkolů. Jen několik málo jich pochopilo, že kdyby Bůh měl v úmyslu všechny tyto úkoly splnit, vykonal by je osobně. Rozhodně by nepotřeboval žádného člověka k tomu, aby ho pobízel nebo mu připomínal jeho úkoly.

Připomínáte snad Bohu, že přišel čas pozvednout Slunce nad obzor a skrýt Měsíc?

Připomínáte mu, že zrno, jež jste zaseli, bude muset ještě vyklíčit?

Připomínáte mu snad, aby naučil pavouka tkát síť?

Připomínáte mu, že ve vlaštovčím hnízdě ve vaší stáji se objevila mláďata?

Připomínáte mu veškeré jedinečné události, které zaplnily nekonečný vesmír?

Proč se vaše ubohé bytosti obtížené všemi svými malichernými potřebami dovolávají jeho sluchu?

Cožpak si myslíte, že v jeho srdci musíte zaujímat více místa než pavouci, vlaštovky nebo zrní?

Proč si myslíte, že nebudete bohatě obdarováni, pokud neohnete hřbet, neroztáhnete paže a nepadnete na kolena?

Kde je ten Bůh, který by měl naslouchat vašim touhám a obavám, vašim modlitbám a nářkům? Není snad ve vás a nad vámi? Cožpak není jeho ucho blíže k vašim ústům, než je patro k vašemu jazyku?

Na Bohu je dostačující jeho božství, na němž vy máte podíl. Jestliže vám Bůh dal zárodek své božskosti a přebývá v ní, a vy ne, co to o vás vypovídá? Nebudete-li se starat o božský zárodek ve svém nitru, co bude vaší životní náplní? A co když se rozhodnete nekonat svou práci a Bůh ji bude muset vykonat za vás? Jaká pak bude bilance vašeho života, jaký smysl budou mít všechny vaše modlitby?

Nepronášejte před Bohem všechny své nespočetné starosti a touhy. Nenuťte ho, aby za vás otevíral dveře, když vás vybavil klíči k jejich zámkům. Prohledejte nezměrnost svého srdce. V tom prostoru naleznete klíč ke každým dveřím. V tom nezměrném prostoru jsou všechny věci, po kterých lačníte, jak dobré, tak zlé.

Za vašimi zády odpočívá mocná armáda připravená uposlechnout vašeho byť sebemenšího rozkazu. Pokud ji vyzbrojíte, moudře vedete a neohroženě řídíte i v té nejprudší řeži, pomůže vám na cestě za vaším cílem zdolat nejstrašnější bariéry a překonat veškeré překážky. Jestliže jí však neposkytnete vybavení, nepovedete ji pevně a necháte ji napospas jejímu osudu, bude vaše nedisciplinovaná armáda trávit čas zahálkou a uteče před sebemenší překážkou. V patách se jí bude šourat temnota porážky. Ta armáda není jiná než zástupy rudých krvinek, které se vám právě prohánějí v žilách. Každá z nich je zázrakem síly, každá z nich v sobě nese záznam všech vašich činů až do těch nejpodrobnějších detailů.

Tato síla se stéká ve vašem srdci a odtud čerpá svoji moc. Proto je lidské srdce tak slavné. Z něj pocházejí veškeré slzy bez ohledu na to, zda pláčete smíchy, či žalem. Do srdce míří váš strach ze života i smrti. Vaše touhy jsou vybavením vašeho vojska. Vaše vědomí je jeho poručíkem. Vaše vůle je jeho generálem.

Pokud jste schopni vybavit svou krev jedinou vůdčí touhou, která umlčí a zastíní všechny ostatní, pokud přijmete jednu vůdčí myšlenku se vší její disciplínou, pokud se spolehnete na nejvyšší vůli, která povede a ukázní vaše vojsko, tehdy snad dojdete naplnění.

Jakým způsobem dojde světec své svatosti, ne-li tím, že jí podřídí každý proud ve svých žilách, každé své přání a myšlenku? Tehdy ve svatosti sjednotí své vojsko a svou neochvějnou vůlí je vyšle za cílem, kterým není nic jiného než ona svatost.

Říkám vám, že všechna svatá přání, všechny svaté myšlenky a veškerá svatá vůle, kterou tato planeta poznala od Adama až dodnes, si pospíší na pomoc každému, kdo usiluje o svatost. Neboť vždy tomu bylo tak, že veškeré vodstvo míří do moře a veškeré sluneční paprsky patří jen Slunci.

Jak dosáhne vrah úspěchu svých plánů, pokud nepodřídí každou částečku ve své krvi své horečnaté představě vraždy? Kdo bude velet jeho vojsku, ne-li vítězná vražedná myšlenka? Co jiného než vůle vraždit ho přiměje zasadit osudný úder?

Říkám vám, že každý vrah od Kaina až dodnes poběží, aby posílil a upevnil paži člověka, jenž se rozhodl vraždit. Neboť tak tomu bylo vždy. Havrani se spojovali s havrany a hyeny vyhledávaly společnost hyen.

Z toho vyplývá, že modlit se znamená naplnit svou krev jedinou představou, jedinou myšlenkou a jedinou vůlí. Jde o to naladit své Já tak, aby dosáhlo dokonalé harmonie s tím, po čem toužíte.

Atmosféra této planety se až do posledního detailu zrcadlí ve vašem srdci. Vzdouvá se dávnými vzpomínkami na věci, které se udály od časů jejího zrození.

Žádné slovo ani skutek, žádné přání ani vzdech, žádná přechodná myšlenka ani přeludný sen, žádný dech člověka ani zvířete, žádný stín, žádná iluze nepřebývá jinde než na této Zemi. Bylo tomu tak od počátku dní a bude tomu tak do konce časů. Nalaďte svá srdce na kteroukoliv z těchto strun a ona na ně bude hrát.

K modlitbě nepotřebujete rty ani jazyk. Stačí vám klidné, probuzené srdce, jediné vůdčí přání, jediná vůdčí myšlenka, a především nejvyšší vůle, jež nikdy nepochybuje ani neváhá. Slova nemají jiný smysl než zpřítomnit srdce a probudit je každou svou slabikou. Je-li srdce probuzeno, měl by jít jazyk raději spát a skrýt se za sevřenými rty.

Stejně tak nehledejte chrámy, abyste se v nich modlili. Ten, kdo není schopen nalézt chrám ve svém srdci, ten nenalezne své srdce v žádném chrámu. Ale to vám říkám, i těm vám podobným, ne však každému, že většina lidí dosud nenalezla svou cestu. Cítí potřebu se modlit, ale neznají správný způsob. Neumí se modlit beze slov. Neznají jiná slova než ta, která jim vložili do úst jiní. Jsou ztracení a donucení přehlížet nezměrnost vlastních srdcí. Takoví pak hledají úkryt uvnitř chrámových zdí a ve stádech stvoření, která se jim podobají.

Nechte je vztyčovat jejich chrámy. Nechte je zaříkávat prázdnotu ve svých modlitbách. Vy však se modlete za pochopení.

Pamatujte si, že klíčem k životu je tvůrčí slovo. Klíčem k tvůrčímu slovu je láska. Klíčem k lásce je pochopení.

Naplňte svá srdce a ušetřete své jazyky zástupů slov. Ušetřete svá vědomí tíhy tisícerých modliteb a osvoboďte svá srdce z pout všech Bohů, kteří by vás zotročili svými dary, již by vás jednou rukou konejšili a druhou udeřili a kteří jsou klidní a laskaví, když je vzýváte, ale nenávistní a plní zloby, když je odmítnete. Odmítněte Bohy, již vás neslyší, pokud nevoláte, kteří vás neobdarují, pokud nežebráte, a již když už vám něco dají, příliš často litují svého daru. Odmítněte Bohy, kteří září skrze vaše slzy a svou slávu získávají skrze vaši hanbu.

Osvoboďte svá srdce od všech těchto Bohů a nalezněte toho jednoho, který vás naplnil svým bytím do konce věků.
Obsah

Příběh Knihy
Prokleté opatství
Křemenová strž
Ochránce Knihy

Kapitola jedna
Mirdad odhaluje svou pravou podstatu a hovoří o závojích a pečetích

Kapitola dvě
Já je pramenem a středem všech věcí

Kapitola tři
Svatá jednota a dokonalá rovnováha

Kapitola čtyři
Člověk je Bůh v povijanu

Kapitola pět
O tyglících a řešetech, o Božím a lidském slovu

Kapitola šest
O služebnících a pánech; společníci se vzájemně svěřují se svými názory na Mirdada

Kapitola sedm
Micayon a Naronda zapředli noční rozhovor s Mirdadem, který je upozorní na nastávající potopu a varuje je, aby byli připraveni

Kapitola osm
Společníci vyhledají Mirdada v Hnízdě, kde je varuje, aby se nezaobírali svými záležitostmi v noci

Kapitola devět
Cesta k životu bez utrpení; společníci poznají, je-li Mirdad černý pasažér

Kapitola deset
O Soudu a Soudném dni

Kapitola jedenáct
Láska je Boží zákon; Mirdad přede všemi odhalí vzájemné odcizení dvou společníků, poté si pošle pro harfu a zazpívá Hymnu Nové archy

Kapitola dvanáct
O tvůrčím mlčení; řeč je přinejlepším zbožná lež

Kapitola třináct
O modlitbě

Kapitola čtrnáct
Rozhovor mezi dvěma archanděly a rozhovor mezi dvěma arcidémony u věčného zrození člověka

Kapitola patnáctá
Šamadam se pokouší vyhnat Mirdada z Archy. Mistr hovoří o urážení a urážených a o tom, že svět zahrnuje svaté pochopení

Kapitola šestnáct
O věřitelích a dlužnících. Co jsou to peníze? Rustidion je zproštěn svého dluhu vůči Arše

Kapitola sedmnáct
Šamadam se ve svém boji proti Mirdadovi uchyluje k uplácení

Kapitola osmnáct
Mirdad uhádne smrt Himbalova otce a její důsledky. Hovoří o smrti. Čas je největší kejklíř. Kolo času, jeho obvod a osa

Kapitola devatenáct
Logika a víra. Sebepopření je sebepřijetí. Jak zastavit kolo času. Pláč a smích

Kapitola dvacet
Kam půjdeme po smrti? O pokání

Kapitola dvacet jedna
Svatá prozřetelnost. Proč se věci dějí způsobem a v čase, které jsou jim určeny

Kapitola dvacet dva
Mirdad zbavuje Zamoru jeho mlčenlivosti a hovoří o muži a ženě, o manželství a celibátu, o vítězství

Kapitola dvacet tři
Mirdad uzdravuje Sim-Simu a hovoří o stáří

Kapitola dvacet čtyři
Je spravedlivé zabíjet pro maso?

Kapitola dvacet pět
Den vinobraní a přípravy na něj, Mirdad na oslavách chybí

Kapitola dvacet šest
Mirdad pronáší slavnostní proslov k poutníkům při příležitosti Dne vína a zbavuje Archu zátěže

Kapitola dvacet sedm
Má být pravda kázána davům, nebo má být přístupná jen vyvoleným? Mirdad odhaluje tajemství svého zmizení v předvečer vinobraní a hovoří o falešných autoritách

Kapitola dvacet osm
Do Hnízda dorazí princ z Betharu a Šamadam. Rozprava mezi princem a Mirdadem o válce a míru. Šamadam uvězní Mirdada

Kapitola dvacet devět
Šamadam se marně pokouší získat společníky na svou stranu. Mirdadův zázračný návrat. Mirdad dá všem společníkům kromě Šamadama polibek víry

Kapitola třicet
Mistr objasňuje Micayonův sen

Kapitola třicet jedna
Velká nostalgie

Kapitola třicet dva
O hříchu a shazování fíkových listů

Kapitola třicet tři
O noci - jedinečné pěvkyni

Kapitola třicet čtyři
O mateřském vejci časoprostoru

Kapitola třicet pět
Jiskry na boží stezce

Kapitola třicet šest
Den Archy a jeho rituály. Zpráva od prince z Betharu o živoucí lampě

Kapitola třicet sedm
Mistr varuje davy před přicházející potopou ohně a krve, ukazuje únikovou cestu a Archa vyplouvá

Související článek na Gnosis: Studium duchovní literatury jako důležitý krok…