Tajemství starého dubu

Knihy » Autoři » H » Hrušková Marie|Knihy » Kategorie » Krásy přírody|Knihy » Kategorie » O dětech a pro děti|Knihy » Kategorie » Stromy|Knihy » Nakladatelství » Mladá fronta

nedostupné
titul je rozebraný
55 stran, vazba vázaná,
formát: 195x225 mm, vydáno 2007
hodnocení:2.82, (1 min / 5 max), hlasů:11

V roli "hlavního hrdiny" populárně-naučné knihy pro děti je dub. Nejvyššího věku mezi stromy se v našich zemích dožívají duby, které patří k původním dřevinám na našem území a mohou se dožít 900-1000 let. Na životě věkovitého památného dubu se kniha pokouší ukázat "paměť stromu".

Zabývá se tím, jak vyrůstá strom, co se na něm mění během jeho života, co z toho je dáno přírodou a co ovlivnili lidé a současně ukazuje, jaké zásadní změny se staly v historii našeho národa během života takového stromu, jak se měnilo bydlení nebo oblékání, nápadné změny na stavbách, ale i v krajině.

Věnováno babičkám a dědům, kteří si našli i nacházejí čas na popovídání s dětmi.
Ti z nás, kteří měli v dětství štěstí, takové pěkné chvíle poznali: babička a děda odpovídali na všetečné otázky, povídali si s námi, měli nás rádi. Vzpomínky zůstaly - i když oni sami odešli. Na to se nezapomíná...

Proto jsme rozhovoy dědy a vnoučat zvolili za rámec knihy, v níž chceme přiblížit "paměť stromu". Snažíme se ukázat, co se staloza dobu života jednoho starého dubu, tedy stromu, který patří k zdejším původním dřevinám a z našich stromů se dožívá nejdelšího věku. Od zasazení semenáčku století po století ukazujeme, jak se proměňuje strom a souběžně k jakým změnám došlo v naší zemi - o čem by mohl devět set let starý strom podat svědectví, kdyby měl dar řeči.

Je to knížka o památném dubu, o jeho místu v životě lidí, o naší historii, ale také o vzájemných vztazích. Záměrem nejsou encyklopedické přehledy o jednotlivých obdobích, k tomu slouží jiné knihy, ale snaha ukázat na vybraných osobnostech, co se stalo, jak se měnil život. Vyprávění bylo třeba přizpůsobit vnímání dětí - proto vědomé zjednodušení.

Součástí textu jsou i vysvětlující poznámky u těch událostí a osobností, o nichž se domníváme, že by přece jen měly být víc osvětleny.
Duby jsou považovány za nejodolnější a nejvytrvalejší evropské stromy. V dávných dobách patřily k nejpočetnějším stromům, které žily na našem území, mají v naší zemi své domovské právo.

Rostou pomalu, mají tvrdé dřevo, které odolává vlhku i vodě. V půdě je pevně drží silný hlavní kořen, který dosahuje hluboko do země. Vždy za čtyři až šest let se pokryje půda kolem nich množstvím plodů - žaludů. Pokud se jimi živí zvířata, pak mají usnadněný přístup k potravě, nemusejí rozbíjet žádné obaly nebo skořápky, protože žaludy sedí v otevřeném krytu a snadno z něho vypadávají. Část žaludů zachytí vítr, pohodí opodál, kde pod trávou a starým listím z nich mohou začít růst maličké semenáčky. Stromy mají i živé pomocníky, kteří žaludy sbírají a ukrývají do země: jsou to veverky a ukřičené sojky. Dělají si ze žaludů zásoby a pak zapomenou, kam je do země zahrabaly.

Duby bývají domovem pro mnoho zvířat, ptáků, pavouků i různých druhů hmyzu. Dokonce i ty stromy, které už nežijí a mají narušený kmen. Mezi kořeny dubů se líbí nejen myškám a králíkům, ale třeba i jezevci.

V létě poznáme duby po zelených laločnatých listech, v zimě je snadno rozpoznáme mezi ostatními stromy: i pod sněhem drží na větvích zahnědlé uschlé listy, které u některých dubů opadají až pozdě na jaře, když už se na větvích objeví zelené pupeny listů nových. Kmeny dubů často poznamenávají blesky, které po nich sjíždějí do země. Je proto důležité vědět, že za bouřky se nesmíme schovávat pod stromy, a už vůbec ne pod duby. Ze starých pověstí se dovídáme, že mohutné duby se staly vyvolenými stromy vládce bouří a blesků, kterému staří Slované říkali hromovládný Perun. Věřili, že tento nejmocnější ze všech bohů si vybral veliké, pevné a krásné duby za své sídlo...