Svého druhu u nás ojedinělá publikace se pokouší zodpovědět otázku, jakou úlohu hrálo Čadské jezero v etnogenezi obyvatel černé Afriky. Využívá historických, archeologických a etnologických pramenů; zabývá se i poznatky o genetické diverzitě současných populačních skupin Čadské pánve.

Bohatá obrázková příloha (černobílé i barevné fotografie, mapy, grafy).

V šesti obsáhlých kapitolách autor postupně sleduje historické záznamy arabských a evropských cestovatelů a geografů, vývoj přírodního prostředí sahelo-súdánského pásma Afriky a osudy civilizací a kultur, o nichž vypovídají archeologické nálezy; společenské skupiny Čadské pánve pojednává i z hlediska jazykové příslušnosti, ekonomické orientace a náboženského vyznání. Závěrečná část se týká především genetických aspektů; autorovi, který měl možnost opřít svůj výklad o vlastní výzkumy během několika antropologických expedic, umožňují vyvodit jisté závěry o původu jednotlivých populačních skupin a ukázat, že Čadské jezero je jakýmsi mezníkem celé řady kulturních vlivů a populací, které sem přicházely jak ze západní, tak i východní části sahelo-súdánského prostoru.

Čadské jezero mění svou velikost a tvar nejen v průběhu roku, ale i během delších časových období. Jeho dnešní rozloha je skromným pozůstatkem velikého Megačadského moře, jehož poslední vzestup byl zaznamenán před osmi tisíci lety. V té době se v jeho okolí začalo formovat i první souvislejší osídlení lovecko-sběračských, později pasteveckých komunit. Přírodní podmínky tu lidem nabízely takové množství potravních zdrojů, že náročné pěstování obilovin nebylo třeba po dlouhou dobu zavádět. Současná rozmanitost etnických skupin, kulturních prvků i společenských struktur vedla badatele k otázce, jakou roli Čadské jezero v populační historii sahelo-súdánského pásma vlastně hrálo. Jedni se domnívají, že bylo jakousi křižovatkou migračních proudů a kulturních vlivů z té či oné části Afriky, druzí v něm vidí spíše jejich konečnou stanici.