Avatamsaka sútra patří mezi nejvýznamnější texty mahájánového buddhismu. Její filosofické pasáže podávají vizi dokonale harmonického celku vesmíru, jehož každá část je organicky spojena s ostatními. Princip všech věcí odrážejících či "obsahujících" jedna druhou je zde symbolizován imaginární Indrovou sítí mnohafasetových drahokamů na každém uzlu sítě, které odrážejí jeden druhý spolu s odrazy každého drahokamu obsahujícími odrazy všech drahokamů donekonečna.

Tuto sútru studovala zvláště čínská filosofická škola Chua-jen (kor. Hwaom, jap. Kegon). Její učení později sloužilo v Číně, Koreji a Japonsku jako teoretický základ čchanu/zenu a jeho prostřednictvím ovlivnilo i celou kulturu Dálného východu.

Mistr Uisang (625-702), který stál na počátku tradice korejské školy Hwaom, vytvořil z 210 čínských znaků "báseň nejzazší moudrosti", jejíchž třicet veršů o sedmi znacích uspořádal do útvaru připomínajícího otisk tradičního čínského razítka. Mapa říše skutečnosti je Uisangovým stručným výkladem esence nauky sútry.

Ze sinokorejského originálu přeložila a úvodní studií napsala Ivana M. Gruberová.

Dharmy a jejich přirozenost jsou dokonale propojeny. Po dualitě ani stopy. Všechny dharmy jsou nehybné, spočívají v původním klidu, beze jména, bez tvaru, všechny rozdíly mizejí. To, co je známé jako stav probuzení, není nic jiného než toto.

Pravá přirozenost je velmi hluboká a nesmírně jemná a tajuplná. Nelpí na svém já, ale projevuje se v závislosti na konkrétních podmínkách.

V jednom je vše a v mnohém je jedno, jedno je totožné se vším a mnohé je totožné s jedním.

V jednom zrnku prachu je obsažen celý vesmír a tak se to má se všemi zrnky prachu.

Nesmírně dlouhé eóny jsou totožné s okamžikem soustředění mysli, okamžik soustředění mysli je totožný s nesmírně dlouhými eóny. Devátá doba a desátá doba jsou totožné, a přesto se nepletou a každá existuje zvlášť.

Okamžik, kdy se člověk rozhodne usilovat o probuzení mysli, je okamžikem dokonalého probuzení mysli. Koloběh znovuzrozování a vysvobození nirvány jsou stále spolu a univerzální a jednotlivé bez rozdílu splývají. To je svět moudrých: svět desetibuddhů a bódhisattvy Samantabhadry.

Vstoupí-li mysl do ságamudrá-samádhi, zjevování mnoha jevů na přání té které mysli je nepředstavitelný zázrak. Déšť drahokamů prospívající všem cítícím bytostem zaplňuje prázdný prostor a všechny cítící bytosti mohou obdržet bohatství dle svých schopností.

A tak se ten, kdo rozjímá, vrací do původní říše. Ale musí se zbavit nevědomosti. Jinak se tam nedostane. Vhodnými prostředky, jež transcendují veškeré rozlišování, lze dosáhnout dokonalé svobody a člověk získává dle svých zásluh zásoby na cestu domů.

Prostřednictvím nevyčerpatelného pokladu tohoto dháraní zdobí skutečný palác z drahokamů v říši jevů. Člověk sedí na půdě střední cesty ve skutečném světě. To, co je odedávna bez pohybu, se nazývá Buddha.